Bude to teď už asi šest let… Šest let od našeho „seznámení“. Já a má snoubenka tvoříme podle ostatních „krásný a vyvážený pár“. Trávíme hodně času ve společnosti. Chodíme do divadel, do kin dokonce i na romantickou večeři ji párkrát za rok vezmu. Vím, že city které k ní chovám, jsou opětované. Je to můj druhý vážný vztah. Před pár týdny jsem ji požádal o ruku a už jsme začali s plánováním svatby. Je to zatím nejpěknější část mého života. Kde kdo se občas zeptá, nebo jen tak podotkne: „Vy jste opravdu skvělý pár! Kde jste se, prosím Vás seznámili?“ O to vtipnější je odpověď. Máme s Kateřinou vymyšlený příběh, který říkáme. Souvisí to s tím, že jsme se potkali na Malorce při západu slunce – já byl intelektuální umělec, který zrovna dočítal Vojnu a mír a ona tanečnice Marthy Graham. Ale když už to musím přiznat. Pravda je úplně jiná.

Zrovna jsem neměl úplně nejlepší období. Dívka, se kterou jsem trávil hodně času, která mě měla ráda, odjela do zahraničí a náš kontakt zmizel úplně. Studoval jsem první rok vysoké školy a byl jsem věčně zavřený mezi svými čtyřmi, moc dobře známými zdmi. Pomalu, kvůli obrovského množství látky, kterou jsem se měl za semestr naučit, nebo prostě z mé vlastní společenské nečinnosti jsem zabředl do opravdové osamělosti. Byl jsem v cizím městě, bez přátel, bez mé dívky úplně sám. Občas jsem se toulal po večerním městě nebo jen tak koukal z okna na páry, které procházeli ulicí.

Ale jednoho dne, bylo to právě na jaře, jsem si řekl, že takhle už dál nemůžu fungovat. Rozhodl jsem se, že se začnu jakkoli socializovat. Toužil jsem po vztahu, po sexu, po lásce. Ale kde najít tu dívku? Kde začít hledat. Začal jsem jezdit do mé rodné vesnice občas na víkend – pozdravit rodinu a říct jim, že se mám vlastně strašně fajn. Začal jsem chodit, když jsem se zrovna nemusel učit občasně do různých podniků a snažil jsem se tam sbalit různé holky – samozřejmě pokaždé neúspěšně.

Rozhodl jsem se teda zvolit seznamku. Ale co to vlastně vůbec je? Jak to probíhá? Není to jenom pro ty opravdové zoufalce? Najdu tam tak akorát holku, která bude stejně zoufalá a neschopná si pořídit přátele jako já… Říkám si: Proč by ne? Ale jakou. Napadlo mě, že bych se mohl zaregistrovat na seznamku pro homosexuály, aspoň by byla legrace… Ale pak jsem zvážněl. Rozhodoval jsem se mezi seznamkou E-darling a Be2, erotickou C-date a Badoo. Zaregistroval jsem se na všechny čtyři. Nejpřehlednější mi ale nakonec přišla stránka E-darling, také je nejlépe hodnocená uživateli a má největší uživatelskou databázi v ČR. Pečlivě jsem si vyplnil svůj profil a seznamování mohlo začít!

Na seznamce jsem se seznámil asi se čtyřmi ženami. Překvapilo mě hned, jakým způsobem si dívky můžu vybírat. Cítil jsem se někdy jako v obchodě (samozřejmě obrazně řečeno). Žena má na svém profilu většinou základní informace, a výběr žen je opravdu veliký. První krůčky byly těžké. Ozvat se člověku. Jak s ním jednat. Přemýšlet nad tím co on myslel a jak to myslel. A proč to napsal zrovna takhle. Samozřejmě při konverzacích přes internet může často docházet k různým komunikačním šumům a omylům. Ale to v mém případě naštěstí nebylo úplně časté. Apeloval jsem hlavně na to, abych se s dívkami sešel co nejdřív. Abych se vyhnul stínu seznamky, a mohli bychom se bez ostychu bavit, o čemkoli jen budeme chtít.

Velmi mě to potěšilo, a pomohlo mi to vyřešit můj problém se socializací. Najednou jsem začal chodit do společnosti, poznával jsem nové lidi. Přestal jsem se cítit tolik osamělý. Postupně jsem se začal vídat se dvěma z nich. A začal jsem je obě dvě brát do společnosti. Ale u té jedné jsem brzy zjistil, že to nebude ono, po čem toužím. Míjeli jsme se v názorech a nic mezi námi nebylo. Žádná jiskra ani napětí. Jediné co bylo zajímavé byly ty zvláštní konfrontace našich názorů. Mohl jsem se s ní otevřeně bavit o čemkoli, a ona svým intelektem mi dokázala poskytnout tak chytrou a výjimečnou zpětnou vazbu, že jsem se až divil. A tak jsme si prostě řekli, že bude nejlepší, kdy necháme naše touhy po vztahu tak jak jsou a zůstaneme normálními přáteli.

Kateřina, s kterou jsem si rozuměl nejvíce je o dva roky starší než já. První seznámení s ní bylo neobyčejné! Nějakým zvláštním způsobem jsme se oba dva prostě sešli. Sraz jsme měli na pražské náplavce v půl osmé večer. Bylo jaro a všechno začínalo vonět a kvést. Šumění Vltavy se ozývalo pod námi. A všechny mé pochybnosti o seznamování s lidmi přes internet opadly, když jsem ji uviděl. Měli jsme za sebou jen pár hodin, během kterých jsme si psali, takže jsme se navzájem prakticky vůbec neznali. Možná právě proto to bylo tak kouzelné. Nikdo nám bohužel tu seznamku už ale neodpáře, protože, bez zbytečných konvencí, seznamka prostě není pro romantiky… Nebo možná je, ale romanticky se určitě nechová.

Strávil jsem několik krásných večerů za doprovodu ještě krásnější dívky a v břiše se mi objevil zase ten zvláštní pocit, který jsem už znal. Který mi donedávna zabraňoval v poznání dalších lidí a jak se zdálo, ona to měla ve svém životě hodně podobně. Začali jsme se přibližovat a přibližovat až jsme poznali, že navzájem k sobě chováme jakési … poměrně velké sympatie. Neubránili jsme se vášnivosti situace.

A teď když píšu tento článek. Mám úsměv na tváři. Kateřina zrovna vaří oběd a já ji nahlas předčítám, co jsem právě napsal. A ona: „Ještě tohle tam připiš! Noták!“  Jsem šťastný. Opravdu šťastný. A nikdy nelituji rozhodnutí zvolit k nalezení partnerky seznamku. A to, že seznamování utekla, romantičnost opravdu není pravda! „Není“… vzkazuje. Zní to skoro jako vymyšlený příběh, že? Ale teď už vím, že nepotřebuji veliké příběhy, které budu prožívat, abych byl šťastný. Není to třeba.   Můžeme si ty „velké příběhy“ aspoň vymýšlet. Já a moje snoubenka Kateřina jsme se seznámili na Malorce.